Duben 2011

Kauza ploty botanické zahrady

25. dubna 2011 v 15:06
V letech 2008 - 9 jsem veřejně kritizoval některé kroky Botanické zahrady HLMP. Snad proto se na mne obrátili někteří zástupci občanů bojujících proti novému oplocení botanické zahrady, které spojuje její dosud roztříštěné areály. Toto oplocení zabírá část zvykových cest a území, které bylo původně volně přístupné. Bohužel jsem ale musel aktvisty zklamat. Zvážím-li jednotlivá pro a proti tak mi jasně vychází, že oplocení rozhodně přinese více pozitivního než negativního.
Historie zahrady
Vznik zahrady sahá k počátkům První republiky. Tehdy statkář A. Svoboda daroval českému státu rozsáhlé pozemky v Troji, Podhoří a Bohnicích pro vybudování univerzitního kampusu, zoologické a botanické zahrady. Z původních smělých plánů však vznikla pouze ZOO, pozemky určené pro botanickou zahradu byly z velké části ještě za První republiky zastavěné vilami.
Nutnost vzniku nové botanické zahrady deklarovalo mnoho osobností, protože malá univerzitní zahrada Na Slupi byla uzavřena zástavbou, která znemožňovala její další rozvoj. V šedesátých letech byly na území Prahy vytypovány lokality vhodné pro vybudování moderní botanické zahrady; ze 3 návrhů zvítězila Trója. Mimo jiné i proto že se jednalo o přírodně hodnotné území. Zahrada měla nejen rozvíjet zahradní a dendrologické expozice, ale také pravidelnou péčí o vybrané lokality s výskytem chráněných druhů přispívat k jejich zachování a ochráně. Péče o chráněná území v té době byl poměrně pokrokový názor, protože obecně převládal názor na bezzásahovost i v maloplošných územích. Přes všechny výhrady i organizační problémy se podařilo vyhlásit ochranu nad nejcenějšími územími (Podhoří, Havránka, Salabka a Velká skála). Botanická zahrada zajišťovala management území buď vlastními silami či prostřednictvím zájmových organizací (Brontosaurus a ČSOP), jejichž činnost částečně finančně podporovala. Vyhlášení botanické zahrady mělo velký význam pro zachování volné, nezastavěné krajiny v srdci velkoměsta.
Původní plány na zahradu byly velkolepé. Měla se rozkládat na ploše 120 ha. Její koncepce byla poznamenána sovětskými vlivy. Dnes se tvrdí, že byla megalomanská a neuskutečnitelná. Je to však diskutabilní. Botanických zahrad nad 100 ha je ve světě celá řada, zvláště v případě že se starají o chráněná území či rozsáhlé dendrologické sbírky.
V Polsku i v Maďarsku podobně koncipované zahrady šanci měly. Přístup Poláků se však značně lišil - například pozemky botanických zahrad byly hned od počátku vyjmuty z restitucí, zatímco v Čechách je ohrožují dodnes.
Botanická zahrada se potýkala s velkým nedostatkem investičních prostředků a nezájmem politické reprezentace již od svých počátků .
Do revoluce byla veřejnosti prakticky neznámá. Neměla totiž žádné stálé přístupné expozice. Přesto bylo oploceno pět samostatných nepřístupných areálů, které sloužily jako školky a zásobní prostory pro další výstavbu. Současně se vybudovalo oplocení celého zájmového uzemí v rozloze přibližně 100 ha. Usměrněná návštěvnost byla též v chráněných územích, kde byl zakázaný vstup. Zákaz vstupu do Pusté vinice a bočními cestami v Haltýři však byl běžně porušován. Další uzavřená území byla v rámci tří zahrádkářských kolonií, které též měly být zrušeny a změněny v expozice. Dokonce v nich byly vysázeny kosterní dřeviny.
Kromě toho vznikly některé významné sbírky (cibuloviny, stálezelené dřeviny). Významná též byla osvěta - mnoho let fungoval klub mladých botaniků, pořádaly se přednášky a výstavy.
Po revoluci musela botanická zahrada čelit zahrada řadě tlaků. Na jedné straně byla snaha o zavedení přísné ochrany přírody na celém území zamezující prakticky jakoukoliv činnost a to i přesto že v zájmovém území centrální části se nevyskytují chráněné druhy ani společenstva. Mnohem vážnější však byla stále přetrvávající snaha o prolomení stavební uzávěry a rozparcelování pozemků pro výstavbu. Byly již i naprojektovány rozvody sítí ve stráni nad současným Areálem jih. Naštěstí alespoň v jádrové části území se podařilo tento tlak zbrzdit. Byla upravena první část původně uzavřené zahrady v okolí správní budovy - tzv. Úvodní expozice (areál jih). V roce 1994 - 5 nechává magistrát HLMP vypracovat generel, který vymezuje jednotlivá území a stupeň jejich využití. Bylo definováno území, které je určené pro výstavbu vlastní intenzivní botanické zahrady i území pro volnou rekreaci. Navržené oplocení prakticky odpovídá dnes uzavřené oblasti. Rozdíl je pouze v tom, že se nepatrně posunulo západním směrem, tak, aby ve volném režimu zůstala vyhlídka na Libuli, která měla být původně uzavřena.
Generel byl řádně projednán a začala postupná příprava jeho naplnění. Byly připraveny rozvody vody a doplněna cestní síť. Některé cesty, které dnes aktivisté považují za "zvykové" byly vytvořeny právě v tomto období. Také začala extenzivní výsadba kosterních dřevin.
V rámci poměrně složitých jednání byly dohodnuty některé podmínky uzavření areálu. Jednalo se o zajištění západovýchodní průchodnosti areálem, zpřístupnění do té doby uzavřené Dendroškolky (areál Sever) a vyhlídky u kalpe sv. Kláry. Jako záplatu za "zabrané" území botanická zahrada vybudovala dětské hřiště a odpočinkový areál na volně přístupných částech území.
Po roce 2000 především kvůli stavbě skleníku Fata Morgana došlo k trojí změně vedení botanické zahrady a současně i změně politické reprezentace jak na Magistrátě tak i v obecních zastupitelstvech. Celá práce na generelu a přípravě expozic se víveméně vrátila na začátek. Nový generel však vyhodnotil situaci (alespoň vzhledem k velikosti území a celistvosti zahrady) prakticky stejně, jen znamenal přibližně desetileté zdržení výstavby. Díky restitucím ale zahrada přišla o správu dalších pozemků a pozemky mimo jádrové území zahrady, které zůstaly v majetku města, byly převedeny pod správu Lesů hl.m.Prahy. Zahradě se tím výrazně zmenšil prostor jak pro odborné aktivity v rámci ochrany přírody a genofondu tak i prostor umožňující regulaci návštěvnosti - pro volnočasové aktivity místních obyvatel. Mimo jiné bylo na přání nových majitelů pozemků zrušeno oblíbené dětské hřiště, což obyvatelé vnímali velice negativně. Byla též prolomena stavební uzávěra a to jak v ulici Na Farkách v Praze 8, tak v ulici Nádvorní v Troji. Nová výstavba moderních vil výrazně porušuje původní ráz měské části.
Pro a proti oplocení
Letos došlo k plánovanému propojení dvou areálů botanické zahrady. Tento krok, který je z pohledu zahrady logický a dlouho plánovaný však vzbudil velký odpor místních obyvatel. Protesty mají několik aspektů:
1) Vztah Trojáků a botanické zahrady
Od vzniku zahrady trvá napětí mezi obyvateli městské části a botanickou zahradou. Nejprve kvůli výkupu pozemků - odprodej neúspěšně zpochybňovala řada žalob. Prodej v sedmdesátých letech však nebyl nevýhodný, ale zklamání při porovnání tehdejších a dnešních cen pozemků je značné. Obec by si jistě představovala rozvoj oblasti jiným směrem a těžce nese, ža na vývoj pozemků ve vlastnictví magistrátu (a správě botanické zahrady) má jen malý vliv. V devadesátých letech byl silný tlak místních zastupitelů, architektů i velkých vlastníků pozemků na novou rodinou výstavbu na pozemcích ve správě botanické zahrady. Turistický ruch vázaný na ZOO a botanickou zahradu místní obyvatele obtěžuje - prodícími davy turistů, chaoticky parkujícími automobily a přeplněnou hromadnou dopravou. V Troji navíc cybí infrastruktura zaměřená na turismus. Nejsou obchody, restaurace, alternativní možnosti dopravy. Veškerá tato infrastruktura, ze které obec mohla profitovat, se postupně přesunula do areálů obou zahrad.
Dopravní situace je zde hlavně v sezóně katastrofální. Z části je to důsledkem krátkozraké politiky magistrátu i městské části. Bývalý ředitel botanické zahrady, který byl zastupitelem za ODA, se jednou chlubil tím, že protože je politicky korektní tak hlasoval proti stanici metra u ZOO. Tak totiž zněl názor jeho strany. A proti dopravní infrastruktuře se stavělo i místní zastupitelstvo, protože mělo pocit, že tak zmenší množství turistů a snad i tranzit obcí. Myslím, že dnes tohoto rozhodnutí obyvatelé jak Prahy 7 tak 8 litují…
Pro částečné uklidnění dopravní situace vybudovala zahrada velké v roce 2000 parkoviště v severní části, které navazuje na čtyřproudou ulici K Pazderkám. Odvedla tak část turistického zatížení úzkých ulic Troje. Parkoviště ale tuto funkci plnilo pouze částečně. Těsně navazující Areál sever nebyl totiž pro návštěvníky otevřen a veřejnosti přístupné expozice (tj. Areál jih a skleník Fata Morgana) byly od něj značně vzdálené. Otevřením expozic Areálu sever a jeho propojení se zbývajícími expozičními areály teprve začne parkoviště plnit původní funkci, která umožní regulovat nápor turistů v zastavěné části Troje. K dalšímu rozdělení návštěvnosti a přesměrování toku návštěvníků přizpělo otevření vinice sv. Kláry s nově vybudovaných vchodem od stanice Pod Havránkou.
2) Problémy s komunikací
Problémy s komunikací, vysvětlením záměrů a hledání kompromisů je jednou ze slabých stránek botanické zahrady. Alespoň lze najít pouze málo aktuálních informací týkajících se budoucího rozvoje zahrady i zdůvodnění jednotlivých kroků. A bohužel některé informace, které si návštěvníci můžou přečíst jsou zastaralé. To značně nahrává odpůrcům botanické zahrady. Na druhou stranu je pochopitelné. PR zahrady je směrováno především na zajištění průběhu celé řady akcí a boj o areál zahrady trvá příliš dlouho, opakuje se a je navíc "politický" a nikoliv odborný.
3) Průchod územím
Kromě úvozové cesty vedoucí severojižním směrem spojující ulici Trojskou v Troji a Lodžskou v Bohnicích byly původně na území pouze cesty spojující jednotlivé nemovitosti s ulicí pod Havránkou. Z nich je asi nejvýznamější cesta vedoucí ze západu na východ a spojující ulici pod Havránkou s ulicí Trojskou. Zbývající cesty, které se v areálu nacházejí budovala postupně od sedmdesátých let botanická zahrada jako cílovou infrastrukturu budoucího jádrového území. A to jak asfaltové cesty v lese na horní terase, tak i cesty vedoucí ve svahu nad jižními expozicemi. Také se podílela na zprůchodnění a údržbě cest v Haltýři a na kraji Pusté vinice, které leží na botanickou zahradou vybudované naučné stezce. Všechny tyto cesty ale aktivisté považují za původní a "zvykové".
Během jednání v letech 1995 - 2001 se botanická zahrada se zavázala zachovat severojižní prostupnost územím a toto dodoržela. Severojižní propojení budou nadále umožňovat tři cesty na pozemcích spravovaných botanickou zahradou - úvozová cesta, cesta údolím Haltýře a cesta vedoucí z ulice Pod Havránkou na vyhlídku na Libuli a dále podél východního oplocení do ulice K Pazderkám. Mimo vycházkové trasy je zde i nejpoužívanější asfaltová cesta - ulice Jiřího Jandy - spojující Troju a Bohnické sídliště vedoucí mezi vinicí a vřesovištěm Salabka.
Bolavým bodem je průchod zapadovýchodní mezi ulicemi Nádvorní a Pod Havránkou. V roce 2001 vznikla studie, které řešila zachování tohoto průchodu přemostěním či podchodem. V současnosti ale tento projekt nebyl akceptován. Nejspíše proto, že by průchod využívalo jen minimum lidí a investice by tak byla značně ztrátová.
Botanická zahrada plánuje postupně vybudovat další automatické vchody a východy Jejich umístění a režim je na dalším jednání a myslím, že v tomto ohledu vedení zahrady by mohlo být k požadavkům vstřícné. Přesto ale pochybuji, že by intenzivní část botanické zahrady byla přístupná v noci. Ale tak je tomu u většiny intenzivních udržovaných parků.
4) Oplocení
Použité oplocení je nevzhledné. Bohužel zahrada šla cestou co nejlevnějšího a současně nejodolnějšího oplocení po zkušenostech s vandalismem. Původně používané drátěné pletivo nejen že bylo pravidelně ničeno, ale i značná část byla opakovaně ukradena. Stávající oplocení však není estetické. Také je vedeno přesně po hranicích pozemků, což především na pohledových hranách způsobuje, že není dostatečný prostor aby bylo pohledově kryto z vnější strany výsadbou. Technický charakter a viditelnost oplocení tak budí negativní emoce.
Díky změnám generelu po roce 2000 byla několik let situace, kdy v lese na západním okraji areálu plánované intenzivní části zahrady existovaly souběžně a nelogicky tři ploty. Letos byly tyto ploty odstraněny a zůstalo jedno definitivní oplocení.
Legenda k obr:
Zeleně plochy současných intenzivních expozic botanické zahrady s regulovanou návštěvností.
Žlutě plocha spojující expozice přecházející z volného do regulovaného návštěvnického režimu.
Červeně - volně průchozí cesty
5) Zabrání volného rekreačního prostoru
Pozemky jádrového území jsou ve správě botanické zahrady již 50 let. Zahrada se pravidelně stará o jejich údržbu - svoz odpadu, schůdnost cest, údržbu zeleně, sekání trávy. Uzavření areálu umožní regulaci návštěvnosti a její usměrnění a také snadnější dohled nad dodržováním návštěvního řádu. Neregulovaná návštěvnost volných ploch totiž sebou nesla i mnoho negativních jevů - volné pobíhání psů znepříjemňující pobyt dětí, nebezpečné sjíždění svahů na horských kolech, vznik černých skládek, divoké táboření bezdomovců. A také značnou zátěž pro prostředí a značný vandalismus. Z tohoto pohledu intenzivně udržované plochy umožňují bezkonfliktní či méně konfliktní rekreaci většího počtu návštěvníků - včetně malých dětí či osob se sníženou pohyblivostí. Určitý konflikt představuje to, že prostory zahrady slouží spíše k rekreaci lidí z jiných oblastí Prahy a Čech nikoliv pro místní obyvatele. Místní argumentují tím, že dosud byl přístup do území zdarma a po celý den. Není to však pravda, podle návštěvního řádu bylo území v noci uzavřené. Jen nebylo v silách zahrady návštěvní řád ale i obecná pravidla platná pro městskou zeleň vydaná vyhláškou MHMP zajistit.
Roční pernamentka do venkovních expozic stojí 200 Kč. Cena je spíše symbolická a nekryje ani náklady na údržbu současného extenzivně využívaného areálu.
Divoká návštěvnost a velká eutrofizace značně poškozuje přírodní prostředí. Zvyšuje se eroze na svazích. Díky velkému tlaku a nerespektování podmínek ochrany dochází k průkazné devastaci nejen jádrového území botanické zahrady, ale také chráněných území, které měla zahrada ve správě.
6) Nahrazení přírody zahradní pouští.
Území botanické zahrady se nachází v oblasti, která byla intenzivně zemědělsky využívána. Svahy sloužily původně jako vinice, po kalamitě révokaze byly nahrazeny zahradami a místy i pastvinami. Lesy byly vysazené v padesátých letech na bývalých polích. Přitom skladba lesních porostů z velké části neodpovídá stanovištním podmínkám a bylo použito nekvalitní osivo nejspíše sbírané v nějakém zámeckém parku. Toho je důkazem množství sloupovitých forem dubů i červenolistých javorů zastoupených v porostech. Protože lesy nemají propojení s většími lesními celky, prakticky v nich chybí bylinné patro. Borový les je v Trojské kotlině stejně umělý jako zahradní parková expozice botanické zahrady s mozaikou exotických a domácích dřevin a bylin.
V jádrovém území se nevyskytují ohrožené druhy rostlin, ohrožení živočichové - především žáby (ropucha obecná a zelená) a plazi (ještěrka obecná a užovka hladká) jsou vázáni na expozice botanické zahrady. Expozice botanické zahrady totiž vytváří mozaiku rozličných stanovišť (vodní nádrže, rozsáhlé skalky), která vytváří volný prostor pro řadu živočichů a usměrnění návštěvnosti po cestách umožňuje jejich relativně nerušený vývoj. Týká se to například celé řady blanokřídlého hmyzu na písčitých substrátech na svazích expozice Flóry Středomoří a pouští S. Ameriky.
Rozvolnění monotóního kulturního lesa v mozaikovitý lesopark nejenom zvyšuje estetickou úroveň prostředí, ale také představuje pestřejší nabídku pro živočichy, především hmyz. První rozvolnění porostu vzniklo polomy při vichřici (tuším že v roce 1992) a později kotlíkovitou těžbou od roku 1995. Volná místa byla ihned osázena novými dřevinami podle plánu výsadeb. V probírkách se extenzivně pokračičovalo do minulého roku. Tehdy byla dokončena inventarizace zeleně a přistoupilo se k razantnějším zásahům. Chápu, že kácení dřevin je vždy otázkou bolestivou, zvláště pokud má druhá strana pocit, že se jedná a činnost svévolnou. Probírky a nové výsadby však mají jasný cíl a nevedou k úbytku zeleně ale k jeho restruktualizaci a druhové různorodosti.
Botanické zahrady, alespoň ve světě to bývá zvykem, se také věnují přípravě expozicí domácí fóry a předpokládám, že podobná expozice také vznikne také na svahu nad Areálem jih. Pravidelně zahradnicky udržovaná plocha tak umožní (extenzivní) pěstování druhů, které jsou v území na severu Prahy již vzácné nebo vyhynulé - jedná se nejen o atraktivní koniklece, třemdavy a hlaváčky, ale také méně atraktivní druhy jako např. kozinec dánský. A to je již významný příspěvek pro ex situ ochranu genofondu.
Protože nejsem ve vedení zahrady a v Botanické zahradě HLMP mám jen drobný úvazek, neznám nejnovější změny a záměry rozvoje zahrady. Od roku 1994 do roku 2002 jsem se však podílel na přípravě tehdejšího generelu zahrady a na projekci i tvorbě venkovních expozic. Protože současné oplocení a uzavření části jádrového území je v souladu s původními (a samozřejmě i současnými) záměry cítím se být za ně i částečně odpovědný. Uzavření území před divokou návštěvností není svévole botanické zahrady, je to dlouho připravovaný proces, který již prošel mnohými diskusemi a kompromisy. Sám jsem záměr vysvětloval před více jak deseti lety několika zájmovým ochranářským organizacím i na místním zastupitelstvu. Jako obyvatel Prahy bych byl rád, kdyby v Praze byla botanická zahrada, která bude na odpovídající evropské úrovni a bude plnit všechny funkce, které botanické zahrady mají - tedy nejen rekreaci, ale také funkci vzdělávací a samozřejmě i ochranu genofondu (viz např.). A Botanická zahrada HLMP tuto šanci má. A má i značnou podporu ze strany návštěvníků i odborné veřejnosti. V této bitvě, která se připravuje však nejde o zachování volné přírody, ale o rozvoj organizace, která přináší určitě více pozitivního než negativního. Vytvoření celistvého areálu zahradu stabilizuje a umožní její další existenci a rozvoj. Pokud ke scelení zahrady nedojde, předpokládám, že budou narůstat útoky proti ní a ve svém důsledku můžou nejenom znamenat její propojení se ZOO. O ně se již dlouhodobě snažila část pražské ODS v čele s bývalým radním Richterem a snaha o spojení se ZOO se objevila i v současném volebním programu pražské ODS. O slučování se ZOO jsem napsal například do ekolistu , některé anketu a názory na zahradu můžete najít na tomto blogu )
Zmenšení rozlohy botanické zahrady či její spojení se ZOO by ve svém důsledku nevedlo pouze k větší komercionalizaci a opuštění některých programů, ale také k přehodnocení generelu, opuštění části pozemků a zastavění území. Myslím si, že, ač si to většina aktivistů nepřipouští, aktuálně otázka nezní "volná příroda" nebo intenzivní botanická zahrada, ale rezidenční vilové čtvrti nebo botanická zahrada. Proto bych si přál, aby botanická zvítězila.